Kouzlo dřišťálu: Proč ho musíte mít na zahradě?

Dřišťál na zahradě

Dřišťál, latinsky Berberis, je oblíbeným obyvatelem českých zahrad. Není divu, vždyť tento odolný keř okouzlí jak záplavou žlutých květů na jaře, tak i pestrými listy a dekorativními plody na podzim. Existuje mnoho druhů a kultivarů dřišťálu, lišících se vzrůstem, barvou listů i tvarem plodů. Některé druhy dorůstají výšky až tří metrů, jiné se hodí i do skalek či jako půdopokryvné rostliny. Dřišťál je nenáročný na pěstování, snáší slunce i polostín a daří se mu v běžné zahradní půdě. Nevyžaduje ani zvláštní péči, stačí ho občas zalít a jednou za čas přihnojit.

Velkou předností dřišťálu je jeho odolnost vůči chorobám a škůdcům. Navíc je to rostlina užitečná, její trnité větve slouží jako úkryt pro drobné ptactvo a červené plody, dřišťálky, jsou vítaným zpestřením podzimního jídelníčku. Dřišťálky obsahují vitamín C a antioxidanty a dají se z nich připravovat marmelády, sirupy i likéry. Pokud hledáte nenáročnou, krásnou a zároveň užitečnou rostlinu do vaší zahrady, dřišťál je tou pravou volbou.

Pěstování dřišťálu

Dřišťál je nenáročná rostlina, která se snadno pěstuje i v našich podmínkách. Dobře snáší slunce i polostín a není náročný na půdu. Nejlépe se mu ale daří v propustné, mírně kyselé zemině. Dřišťál sázíme na jaře nebo na podzim. Před výsadbou je vhodné zapravit do půdy kompost. Dřišťál zaléváme jen mírně, v době sucha. Hnojení není nutné, ale pokud chcete podpořit růst a kvetení, můžete dřišťál přihnojit na jaře kompostem nebo hnojivem pro okrasné dřeviny. Dřišťál je odolný vůči škůdcům a chorobám. Občas se na něm mohou vyskytnout mšice nebo padlí. Tyto problémy snadno vyřešíte pomocí běžně dostupných přípravků. Dřišťál je ideální rostlinou pro živé ploty. Jeho trnité větve tvoří neprostupnou bariéru. Dřišťál se také často používá jako solitérní rostlina v zahradách. Jeho krásné listy a plody jsou ozdobou každé zahrady. Existuje mnoho druhů a kultivarů dřišťálu, které se liší tvarem, barvou listů a plodů. Mezi nejoblíbenější patří dřišťál obecný, dřišťál Thunbergův a dřišťál červený.

Druhy dřišťálu

Dřišťál je rod s více než 400 druhy opadavých a stálezelených keřů, někdy i malých stromů, které se vyskytují v mírných a subtropických oblastech světa (kromě Austrálie). V České republice se přirozeně vyskytuje dřišťál obecný (Berberis vulgaris). Mezi další známé druhy patří například dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii), který pochází z Japonska a vyznačuje se krásným podzimním zbarvením listů. Dále můžeme zmínit dřišťál Juliin (Berberis julianae), stálezelený druh s pichlavými listy a žlutými květy, nebo dřišťál ottavský (Berberis x ottawensis), křížence dřišťálu obecného a dřišťálu Thunbergova. Ten se vyznačuje velkou odolností a krásným zbarvením listů, které se na podzim mění do oranžových a červených odstínů. Výběr druhů a kultivarů dřišťálu je opravdu široký a každý si tak může vybrat ten pravý do své zahrady.

Stanoviště pro dřišťál

Dřišťál je nenáročná rostlina, která se dokáže přizpůsobit široké škále podmínek. Nejlépe se mu ale daří na slunném stanovišti nebo v polostínu. Půda by měla být dobře propustná, mírně kyselá až neutrální. Dřišťál snese i sušší půdu, ale v období růstu a kvetení ocení pravidelnou zálivku. Důležité je zvolit pro dřišťál dostatečně prostorné stanoviště, protože se rozrůstá do šířky.

Dřišťál se často vysazuje jako solitéra, ale vynikne i ve skupinové výsadbě. Hodí se do skalek, k okrajům záhonů i do živých plotů. Díky svým trnům je dřišťál vhodný i jako ochrana před nezvanými hosty.

Při výběru stanoviště pro dřišťál je potřeba myslet na to, že jeho plody – červené bobule – jsou jedovaté. Proto není vhodné vysazovat dřišťál do blízkosti dětských hřišť a míst, kde si hrají děti.

Dřišťál, ten tvrdohlavý keř s trny a zlatými květy, je jako symbol vytrvalosti. Roste i na místech, kde by se jiná rostlina dávno vzdala.

Božena Němcová

Výsadba dřišťálu

Dřišťál, latinsky Berberis, je oblíbený keř, který se na českých zahradách pěstuje pro své okrasné listy, zářivé plody a nenáročnost. Výsadba dřišťálu není složitá a zvládne ji i začátečník. Dřišťál vysazujeme nejlépe na jaře nebo na podzim do neutrální až mírně kyselé, propustné půdy. Vyhovuje mu slunné stanoviště nebo polostín. Před výsadbou je vhodné půdu obohatit kompostem. Dřišťál sázíme do jámy dvakrát větší než je kořenový bal. Po výsadbě dřišťál důkladně zalijeme a půdu kolem něj udusáme. V prvních letech po výsadbě je vhodné dřišťál pravidelně zalévat, později zálivku omezíme. Dřišťál je rostlina nenáročná na údržbu. Řez dřišťálu provádíme na jaře po odkvětu. Odstraňujeme staré, poškozené nebo nevzhledně rostoucí větve. Dřišťál je odolný vůči chorobám a škůdcům.

Zálivka dřišťálu

Dřišťál je nenáročná rostlina, která obvykle nepotřebuje mnoho zálivky. Nicméně, jako u každé rostliny, i u dřišťálu platí, že zálivka je klíčová pro jeho zdraví a krásu. Mladé rostliny dřišťálu, které se teprve usazují, potřebují pravidelnější zálivku, aby se jim dobře dařilo. Během prvního roku po výsadbě je vhodné dřišťál zalévat jednou týdně, a to vydatně. Dospělé a zakořeněné rostliny dřišťálu jsou odolnější vůči suchu a nepotřebují tak častou zálivku. Postačí je zalévat jednou za dva týdny, případně i méně často, v závislosti na počasí a vlhkosti půdy.

Při zalévání dřišťálu je důležité dbát na to, abychom rostlinu nepřelili. Přemokření může vést k hnilobě kořenů a následnému úhynu rostliny. Vždy je lepší zalévat méně a častěji než naopak. Voda by měla být vlažná a odstátá. Dřišťál preferuje mírně kyselou půdu, proto je vhodné zalévat dešťovou vodou, pokud je to možné. Během horkých letních měsíců je vhodné dřišťál zalévat večer, aby se voda zbytečně neodpařovala. V zimě, kdy rostlina odpočívá, zálivku omezíme na minimum.

Hnojení dřišťálu

Dřišťál obecně nepatří mezi rostliny, které by vyžadovaly intenzivní hnojení. Jsou to spíše nenáročné keře, které se spokojí s minimem živin. Pokud je ale pěstujete v chudé půdě nebo chcete podpořit jejich růst a násadu plodů, můžete jim dopřát menší dávku hnojiva. Na jaře, ideálně v březnu nebo dubnu, zapravte do půdy kolem rostliny kompost nebo zásobní hnojivo s postupným uvolňováním živin. Vhodné je použít hnojivo s vyváženým poměrem dusíku, fosforu a draslíku. Dusík podpoří růst zelených částí rostliny, fosfor posílí kořenový systém a draslík podpoří kvetení a tvorbu plodů. Důležité je nehnojit dřišťál příliš, mohlo by to vést k bujnému růstu listů na úkor plodů. Také se vyhněte hnojení dusíkatými hnojivy na konci léta a na podzim, mohlo by to snížit odolnost rostliny vůči mrazu. Pokud si nejste jistí, zda a jak dřišťál hnojit, poraďte se s odborníkem v zahradnictví.

Řez dřišťálu

Dřišťál je rostlina s krásnými žlutými květy a později červenými bobulemi, které jsou jedlé a používají se například k výrobě marmelád. Prořezávání dřišťálu není nezbytně nutné pro jeho přežití, ale pomůže vám udržet jeho tvar, velikost a podpořit zdravý růst. Existují dva hlavní typy řezů: udržovací a zmlazovací.

Vlastnost	Dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
Výška	Až 3 metry
Barva květů	Žlutá
Období květu	Duben - květen
Plody	Červené bobule

Udržovací řez provádíme na jaře po odkvětu. Jeho cílem je odstranit slabé, poškozené nebo křížící se větve. Zkracujeme také příliš dlouhé výhony, abychom podpořili hustší růst. Zmlazovací řez se provádí u starších a zanedbaných rostlin. Provádíme ho na podzim nebo v zimě, kdy je dřišťál v klidu. Při tomto řezu odstraníme až třetinu nejstarších větví těsně nad zemí. Tím podpoříme růst nových, silných výhonů.

Při řezu dřišťálu používejte vždy ostré a čisté nástroje, abyste minimalizovali riziko infekce. Nezapomeňte také na ochranné rukavice, protože větve dřišťálu jsou trnité. Správným řezem zajistíte, aby váš dřišťál prospíval a zdobil vaši zahradu po mnoho let.

Choroby a škůdci

Dřišťál obecný je rostlina odolná a nenáročná na pěstování, přesto se i na něm mohou vyskytnout choroby a škůdci. Mezi nejčastější choroby patří listová skvrnitost dřišťálu, která se projevuje hnědými skvrnami na listech. Další chorobou je padlí dřišťálu, které pokrývá listy bílým povlakem. Tyto choroby jsou spíše estetickým problémem a neohrožují rostlinu na životě. Prevencí je vzdušné stanoviště a odstraňování napadených listů. Ze škůdců napadá dřišťál mšice dřišťálová, která saje šťávu z mladých výhonků a listů. Při silném napadení dochází k deformaci listů. Proti mšicím lze zasáhnout postřikem insekticidů. Důležitá je také prevence, například výsadba dřišťálu na slunné stanoviště a dostatečná zálivka. V případě napadení je důležité včas zasáhnout, aby nedošlo k poškození rostliny.

Použití dřišťálu

Dřišťál, tento odolný a krásný keř, není jen pastvou pro oči, ale i pokladem pro naše zdraví. Jeho využití sahá od kuchyně až po lidové léčitelství. Plody dřišťálu, malé červené bobule, jsou sice kyselé, ale plné vitamínu C. Můžeme z nich připravovat lahodné marmelády, šťávy, sirupy, ale i likéry. V kuchyni se uplatní i sušené bobule, které dodají zajímavou chuť masu a rýži.

Dřišťál je ale známý i svými léčivými účinky. Obsahuje alkaloid berberin, který má antibakteriální a protizánětlivé vlastnosti. V lidovém léčitelství se používá k léčbě zažívacích potíží, jako jsou průjmy a nadýmání. Dále se mu připisují účinky při léčbě kožních onemocnění a zánětů dýchacích cest.

Je důležité si uvědomit, že dřišťál by se neměl užívat dlouhodobě a ve vysokých dávkách. Před jeho užíváním je vhodné poradit se s lékařem, zejména v těhotenství a při kojení.